S partnerem nebo partnerkou
Čtyři karty o společném životě, o tom, jak si rozumíte, o blízkosti a o neshodách.
například
Blízkost ukazuje slovy, nebo činy?
Při hádce jde do toho, nebo se stáhne?
Magnetické karty pro rozhovor s někým blízkým. Nejdřív si zapíšeš, jak vidíš sebe. Druhý nastaví svůj pohled na tebe. Odkryjete odpovědi a máte o čem mluvit.
Funguje to u stolu v hospodě, na návštěvě, doma po večeři. Nepotřebuje aplikaci ani přípravu a nemá časový limit: trvá tak dlouho, jak dlouho se chcete bavit.
Na záznamový list si zapíšeš, jak vidíš sebe, a list otočíš. Nikdo jiný tvoje čísla nevidí.
Kartu podáš přes stůl. Ten, kdo ji dostane, nastaví magnety mlčky — bez debaty, bez nápovědy. Co posoudit neumí, přeskočí a magnet sundá.
List vedle karty. U největšího rozdílu stačí jediná otázka: „Podle čeho?“
Čísla do listu, magnety dolů. Karta se otočí a je o tom, kdo ji právě nastavoval.
Otázka zněla: hledá po náročném dni společnost, nebo klid o samotě? Na svůj list sis zapsal osmičku. Člověk naproti tobě ti na kartě nastavil trojku. Pět čísel rozdílu na jedné otázce — a ani jeden z vás o tom dosud nevěděl.
Rozdíl není verdikt. Nikdo se netrefil špatně; každý vidí jiný kus téhož člověka. Je to jen první věta rozhovoru: „Podle čeho?“
Každá sada je hotová: vytištěná, s magnety, v obálce. Vyber podle toho, s kým si k ní sedneš.
Čtyři karty o společném životě, o tom, jak si rozumíte, o blízkosti a o neshodách.
například
Blízkost ukazuje slovy, nebo činy?
Při hádce jde do toho, nebo se stáhne?
O tom, jak spolu mluvíte, co je pro vás důležité a co se časem mění. Obsah je stejný pro mámu i tátu.
například
Ptá se, jak se máš, nebo čeká, až řekneš sám?
Radí, nebo poslouchá?
Od drobností, na kterých se člověk pozná, po to, co na sobě vidíte jinak.
například
Rozhoduje hlavou, nebo instinktem?
Co si myslí, to řekne, nebo hodně si nechává pro sebe?
Zatím je nevyrábím. Nech e-mail u té, která by tě zajímala — podle toho se rozhoduju, co udělat jako další.
Stejné dětství, dvě různé verze.
například
Drží rodinné tradice, nebo dělá si to po svém?
V rodině vyjednává, nebo ustoupí?
Nepodává se dítěti, ale druhému rodiči.
například
Drží hranici, nebo udělá výjimku?
Vysvětluje, nebo rozhodne?
Karta jde dokola. Zatím to nemám ověřené ve víc lidech, proto se teprve chystá.
například
Rozhoduje hlavou, nebo instinktem?
Co si myslí, to řekne, nebo hodně si nechává pro sebe?
Do záznamového listu si zapisuješ, co ti kdo nastavil. Každý řádek je jedna otázka. Svislá čárka jsi ty — jak vidíš sebe. Barevné tečky jsou lidé, každá barva jeden člověk.
Tečky sedí na čárce (řádek 03) — vidíš se stejně, jako tě vidí ostatní.
Tady není co řešit.
Tečky jsou pohromadě, ale jinde než čárka (řádek 04) — všichni se shodli
mezi sebou a všichni na něčem jiném než ty. To je nejsilnější věc, kterou karta
ukáže: nespletl se jeden člověk, ale ty a oni vidíte jinou věc.
Tečky rozházené po celé škále (řádek 05) — každý tě vidí jinak, nikdo
se neshoduje. Nejspíš proto, že s každým z nich zažíváš něco jiného. Ne chyba,
ale téma na rozhovor.
Nastavuje se mlčky. Jakmile se mluví během nastavování, jezdce se posunou tam, kde nikoho neurazí — a celé to ztratí smysl.
U největšího rozdílu se ptáš jen: „Podle čeho?“ Ne obhajoba, ne oprava. Tohle jediné pravidlo dělá rozdíl mezi novým tématem a hádkou o to, kdo má pravdu.
Tohle není terapeutická pomůcka a nedělá ze mě nikoho, kdo by ji uměl vést.
Ne pro páry v otevřeném konfliktu. Když je mezi dvěma lidmi nevyřešená křivda, každá otázka se stane municí. Nastavení druhého se čte jako útok bez ohledu na to, kde jezdec skutečně stojí.
Ne pro nátlak. Když jeden chce mluvit a druhý ne, karta tomu druhému nepomůže — jen mu dá pocit, že je zkoušený.
Funguje tam, kde spolu lidé vycházejí dobře a jen si dlouho neřekli nic osobního. Což je většina vztahů.
A ano, chvilku to stojí odvahu. Ne o moc víc, než zeptat se napřímo — u karty se totiž odpovídá mlčky, což bývá snazší pro oba. Nepříjemných bývá jen prvních pár vteřin po odkrytí.
Většina dárků skončí tím, že je ten druhý rozbalí a poděkuje. Tenhle začne fungovat až ve chvíli, kdy si k němu sednete spolu — a první, kdo jezdce posune, jsi ty.
Pozor na název sady. Sady jsou pojmenované podle toho, s kým ji obdarovaný použije — „S mámou nebo tátou“ dáváš tomu, kdo si k ní sedne s rodičem.
Jedna výjimka platí i tady: nemá smysl to dávat někomu, o kom víš, že mluvit nechce. Dárek z toho neudělá pozvání, ale zkoušku. Viz pro koho to není výše.
Karty vyrábím po kusech a první série je rozdělaná. Až budou hotové, chci je dát pár lidem, kteří si k nim opravdu s někým sednou — a říct mi, co u toho nefungovalo. Nic se neplatí a nic se nezavazuje.
Jsem vývojář ze severní Moravy. Tuhle kartu jsem si původně vyrobil pro sebe, protože jsem se s lidmi, které mám rád, chtěl dostat k věcem, na které se u stolu běžně nedojde.
Není to firma ani startup. Dělám to po večerech a posílám to lidem, kteří o to stojí. Když ti něco nesedne nebo tě napadne lepší otázka, napiš — beru to vážně.